Okolo Habru bylo 5. prosince opravdu živo. Mikuláš se svými pomocníky z nebe i pekla totiž při svých obchůzkách nezapomněl ani na děti z Habru. Nejprve se vydal zkontrolovat maličké rošťáky do sousední mateřské školy. Žádného hříšníka tu ale neobjevil a když mu děti slíbily, že nebudou zlobit, budou si uklízet hračky a ještě mu zazpívaly hezkou písničku, obměkčilo to i jeho průvodce z pekla a andílci mohli děti obdarovat drobnou odměnou za statečnost.
Poté už se mocnosti pekelné i nebeské vypravily na naši základní školu.
Pro tipy na hříšníky si čerti došli i za panem ředitelem, ten ale hříšné duše neprozradil, a tak nezbylo než projít třídu po třídě a podívat se na děti pěkně zblízka. Ve třídách se sice tu a tam nějaká ta hříšná dušička našla, ale Mikuláš byl velkorysý a za zazpívanou písničku přimhouřil (někdy obě) oči a na přimlouvání andílků nenechal žádné děti do pekla odnést. A i čerti se nakonec spokojili jenom s tím, že jim děti poradily s domácím úkolem z češtiny a matematiky. Inu, tak snad poradily dobře, aby naši čertíci nedostali v pekle od Lucifera pětku. A protože i v pekle je škola (a někdy pekelně těžká), spěchali čerti rychle zpátky domů, aby si úkol mohli vypracovat. A Mikuláš s andílky? Ti se odebrali zpátky do nebe a slíbili, že si děti zase napřesrok přijdou zkontrolovat. Tak snad budou všichni celý rok hodní, aby se v Knize hříchů neobjevil žádný nový zápis.
Napsat komentář