Neutíkej sám, pojď pomalu s námi – 9. tř.

Název tohoto příspěvku je zároveň mottem hořického klubu Klokánek, který vyhlásil do konce ledna 2013 výtvarnou soutěž. Žáci mají za úkol libovolnou technikou ztvárnit motto klubu.

V 9. tř. jsme tomuto tématu věnovali více vyučovacích hodin. Žáci (aniž by dopředu tušili, že se jedná o motto Klokánku a že klub pořádá výtvarnou soutěž) měli nejprve za úkol ztvárnit motto pohybově ve skupinkách. Většina přemýšlela tak, že jeden je na útěku a ostatní se snaží ho zastavit s nataženýma rukama. Potom jsme se větu „Neutíkej sám, pojď pomalu s námi“ pokoušeli rozebrat více do hloubky. Žáci odpovídali na otázky: Jak se cítí, vypadá a jaké charakterové vlastnosti může mít ten, kdo utíká? Proč utíká? Před čím nebo před kým utíká? Kam utíká? Kdo jsou ti, kteří mu nabízejí pomoc? Jak vypadají a jaké charakterové vlastnosti mohou mít? Byla jsem mile překvapená tím, jaké odpovědi ze sebe deváťáci dostali. S porozuměním dokázali z jediné věty odhadnout o co se jedná, protože soucítili s tím, kdo je „na útěku“. Neboť každý z nás se někdy může cítit sám a bezradný…

Několik žáků bylo v týdnu, kdy jsme se tímto tématem zabývali na lyžařském výcviku. Bylo třeba tuto hodinu zopakovat i pro ostatní. Byla jsem znovu mile překvapena tím, že Kryštof Kutaš a Olda Telichka si vzali přípravu hodiny dobrovolně na starosti a toto téma pak odučili na výbornou. Oběma klukům děkuji. Žáci postupně dokázali s pomocí odvodit, že věta je mottem klubu Klokánek. Klub sdružuje rodiny, které pečují o dítě se zdravotním problémem a pomáhá jim překonat pocit osamění a bezradnosti v jejich obtížné situaci.

Deváťáci se mohli rozhodnout, zda se zapojí do výtvarné soutěže, kterou klub pořádá. Nikdo nebyl proti. Společně jsme začali uvažovat nad tím, jak bychom motto ztvárnili výtvarně. Postupně jsme došli k názoru, že by bylo zajímavé pokusit se o body art prostřednictvím fotografie. Ještě předtím ale žáky čekalo jedno zamyšlení. Měli za úkol rozdělit se do skupin, vymyslet a zahrát divadelní scénku o člověku, který se ocitne v těžké životní situaci a potřebuje pomoc druhých – přátel či rodiny. Z jejich tvořivé dílny vznikly scénky na téma: Nechtěné těhotenství, Ztráta blízkého při autonehodě, Nakažený HIV, Závislost na alkoholu, a Ztráta otce.

Na závěr deváťáci vytvořili několik pohybových scén – soutěžních fotografií.

Cílem tohoto projektu bylo rozvíjení empatie, uvědomění si důležitosti a důstojnosti lidského života a zapojení do výtvarné soutěže.

M. Růžičková