Sedmáci v židovských uličkách staré Prahy

V úterý 13. 11. jsme se se žáky sedmé třídy vypravili do Prahy, abychom společně prošli židovskými uličkami a nasáli atmosféru dob dávno minulých. Se židovskými pověstmi jsme se seznámili již ve škole při hodinách literatury, takže jsme byli moc zvědaví, jak že vypadá Staronová synagoga, ve které se podle pověsti nachází plány k sestrojení Golema, jaké jsou ty úzké židovské uličky, kterými se procházel rabi Lew, a který je ten jeho náhrobek, na který můžeme umístit lísteček s přáním, které nám rabi podle pověsti vyplní…

Naše prohlídka židovského města začala u Maislovy synagogy, kde jsme si připomněli základní informace o židovství. Dále jsme pokračovali kolem Staronové synagogy, nejstarší dochované synagogy v Evropě. V Pinkasově synagoze žáci žasli nad množstvím jmen na stěnách, která připomínají nacistické oběti v Čechách a na Moravě. Nejvíce na žáky zapůsobila expozice dětské kresby v patře Pinkasovy synagogy, kde viděli obrázky dětí z koncentračního tábora v Terezíně. Emoce, které z těchto obrázků vyzařují, všechen strach a úzkost terezínských dětí, zapůsobily snad na každého z nás. Posléze jsme se podívali ještě do Klausové synagogy a na starý židovský hřbitov. U hrobu rabiho Lewa každý z nás položil lísteček s tajným přáním. Tak doufejme, že se nám vyplní…

Ve škole pak žáci stály před nelehkým úkolem. Měli si představit, že mají moc rabiho Lewa a mohou plnit přání. Co a komu by vyplnili si můžete přečíst v následujících odstavcích:

„Plnila bych přání lidem, kteří to opravdu potřebují např. pomáhala bych uzdravovat, snažila bych se přinášet štěstí a dobrou náladu, pomáhala bych řešit spory…“ K. Jančurová

„… Kdyby to přání bylo hezké, splnila bych to. Třeba ať je moje kamarádka bohatá, to bych nesplnila. Nevím proč, ale je to divné. Ale třeba ať je na světě mír nebo ať jsme všichni hodní a nejsou tu zlí lidé, to bych se pokusila splnit…“ A. Fleglová

„Kdybych byla rabi Lew a mohla plnit přání, rozhodla bych se splnit přání takové, abych pomohla všem lidem a vyhověla jim. Ale muselo by to být přání splnitelné a ne žádné povýšené, chtěla bych vyhovět všem lidem, ale všichni moc dobře víme, že to nejde… Ale alespoň jedno přání vám všem splnit můžu. Je to přání takové, že když ho chcete nebo potřebujete, musíte ho přijmout s velkou odvahou a dát si pozor, abyste se nespálili. Je to přání důvěry, přátelství, odvážnosti, dobromyslnosti a pravdomluvnosti. Ráda bych tuto moc měla po celý život, abych alespoň lidem, kteří to hodně potřebují, splnila přání, která by jim rozsvítila oči a otevřela novou cestu do života. Prosím vás, přijměte toto přání a vemte si ho k srdci!!!“ B. Baliharová

„Já být rabi Lew, tak vyplním všechna přání a ti, co tam napsali něco negativního, tak by měli smůlu. A kdyby si někdo přál  něco jen sám pro sebe, tak bych mu to samozřejmě nesplnil, protože to se nedělá myslet jenom sám na sebe, to je ostuda, každý člověk musí myslet i na druhé.“ P. Kovář

„… Aby byli všichni spokojení. A všem se všechna přání splnila…“ Š. Maixnerová